Fotoreport z DrumiXu @ Lávka - Praha, 3.10.2009

chita |22.10.2009 | Fotky

Ackoliv je tomu už témer tri týdny, co se konal ctvrtý DrumiX, domnívám se, že je potreba shrnout události na Lávce a naznacit, kam až to poradatelé této akce jistými speciální detaily dotáhli. DrumiX s každým dílem získává tu pomyslnou vyšší úroven, kterou rada z nás v obrovském množství porádaných mejdanu stále intenzivneji vyhledává. Tentokrát to byla, na první pohled podivná, kombinace producentu jako je Sintez, Inside Info a Spor. Co cekat?

Jenže, drazí ctenári, težko se mi pokracuje v necem, v cem jsem nikdy porádne nezacala, tudíž ani neskoncila. Hodne se toho od mého posledního komentáre zmenilo. Zmenili se lidé, zmenila se hudba a když už proste po patnácté slyšíte jeden track a ne a ne si ho zapamatovat, ackoliv všichni kolem vás pri nem prožívají nekolikanásobné orgasmy, protože to je tybláho deep, tak potom už nevíte, jak dál, a tak proste prestanete každý den otvírat Chemical a cekovat nejžhavejší novinky. Není problém po pár týdnech úplne ztratit prehled, který je pro repórtérinu (rekneme spíše mapování akcí) nezbytný. Takže prosím omluvte ten strohý tracklist.

Když jsme dorazili, bylo už dost pozde a Sintez byl témer u konce svého setu, nicméne i z toho mála, co jsem slyšela, jsem byla velmi prekvapena. Nesporne šikovný DJ, hodne ruznorodá selekce, necekané zvraty. Po tom, co zahrál Day One (Break), objevil se na pódiu za Sintezem Spor a lidé okamžite zacli skandovat jeho jméno, chvíli jsem si pripadala jak na boxerském utkání, nicméne bylo to velmi milé a nadšené. Sintez Spora už už pouštel, ale Spor mu naznacil, at tam ješte neco hodí, nacež Sintez hodil úplne poslední track na svete, který bych od nej cekala, starického dedecka All Aboard (Dillinja). Respect.

Spor zacal nejakým masivním dubstepovým (?) intrem, možná vlastní výroby, s remixem That Girl (Two Fingers), nicméne publikum se dockalo kýžené euforie v momente Sporova remixu Slip Thru (Optical), který má dostatecné koule i na tovární haly, takže pod Lávkou se dobre zachvela hladina Vltavy.

Sporuv geniální, typicky bublající, škrábající a bicující zvuk dominoval celému setu, proc jinak bychom tu také byli, že? On je totiž jeden z tech producentu, který dokáže používat stále podobné motivy do svých tracku, ale presto znejí všechny naprosto odlišne. Tím se charakterizuje a zároven odlišuje. Príkladem je Claret's March, Don't shake, Stop It, Stompbox rmx, Levitate pekne i s intrem (bože, ano, zatlacuji slzu a poprvé za noc se nenucene nutím k tanci), možná bylo i Overdue (ta kytárka s ženským vokálem, Sporova nežná výjimka bez bublání, škrábání a bicování), Aztec, 1UP (rozhodne jeden z vrcholu Sporovy kariéry), Kaori (taktéž s dechberoucím intrem, dejte si na http://www.myspace.com/spor i s Overdue), Silver Spaceman...

Ovšem vrcholné kombo stvoril z Knock You Down VIP plus Pack of Wolves (Nightbreed) - starší ci sectelejší posluchaci urcite hodne ocenili. RAMM52 do nebe volající pecka své doby i té dnešní.
Zaznela i Noisia - Contact remix nebo Crank; a Ewun - Phonetap, ale vetšinu casu si Spor vážne postacil s vlastní produkcí.

Slyšela jsem Spora asi pred tremi (?) lety v Matrixu, kde by se snad pocet návštevníku dal spocítat na dvou rukách jednoho cloveka, tudíž progres v porovnání s Lávkou byl hodne znát. Jak Sporuv osobní hudební rust, tak hlubší zapsání do podvedomí posluchace. Tehdy byl asi ješte fajnšmekrovskou a komorní záležitostí, soudím pouze dle úcasti, protože Lávka byla totálne narvaná k prasknutí.

Navíc i jeho technika mixu nebyla tehdy úplne dokonalá, byla na nem videt jakási nejistota (možná to bylo tím, že tam mel s sebou cernovlasou kocku v bílých kozackách; zvláštní, co si clovek zapamatuje), nicméne letos v ríjnu (bez doprovodu) se za gramci / CD playery pohyboval suverénne a techniku už mel naprosto zvládnutou.

Spor ode me za umelecký dojem získává chvalitebnou dvojku, ale s plusem, protože po skoncení svého setu sedl za klavír a jako nejvetší emo se uzavrel do sebe se sklenkou morgana a zacal hrát na klavír docela depresivní skladby. Zážitek z kontrastu pri pohledu na frajera na pódiu a malého smutného chlapce u klavíru byl opravdu nezapomenutelný.

Inside Info už mi zase takový zážitek neprinesl, možná to bylo tím, že nejsem jeho úplne nejvernejší fanynka nebo to bylo tou slecnou, která se postavila k nemu na pódium a trochu mi to svojí neprehlédnutelnou prítomností rušila. Možná to bylo deepem, který mi asociuje akorát neuspechanou lhostejnost pasoucího se dobytka.

Z toho zajímavejšího jsem zaznamenala Screw Up (Ewun), jestli to vubec ješte treba nehrál Spor; Same Old Blues (Apex) a Is this What You Want (Break), což už je mimochodem taky pekná nuda, protože to hraje každý a když se navzájem neslyší, tak ješte klidne petkrát za noc. Jako jsou veci mezi nebem a zemí, tak jsou veci, co se petkrát za noc hrát dají a nedají.
Každopádne Inside Info mi nevadil, naopak výhodou bylo, že se v sále trochu vytvoril prostor a i dívky se dostaly do popredí, zatímco behem Sporova setu byly chlapci místy utiskovány. A aspon byl cas vyjít ven a prohlížet si Karluv most nebo sejít dolu a poslouchat housky 2Ke a Swega.

Konecnou tecku za akcí vytvorili Rudeboy a M4Y4, hrající pravidelne pinces s mícky jako jsou Murderation (Logistics) - pro me bohužel asi nejodpudivejší skladba století, omluva všem, co jí mají rádi, ale nelze na ni nereagovat. Takže utíkám a vracím se na Run Off (Break) plus Oiled up (The Upbeats) - zahlazuje šrám na duši zpusobený Murderation (brr) a když hraje Standing Room Only (Violence allstars) a With All My Heart (Brooklyn), už jsem zcela vzpamatovaná, koukám na hodiny, šokuju se, že už bude brzy svítat, loucím se, beru bundy, beru svého chlapce a vydáváme se vstríc lehoucké poopicce na Národní trídu.

Kdybych se mela vrátit k úplnému úvodu a vytvorit svuj záver, svuj soud, znel by tak, že klubová noc s názvem DrumiX už se muže klidne postavit vedle noci Take.Control, na jejíž název už velká vetšina lidí slyší a která je svým konceptem DrumiXu asi nejpodobnejší. Paradoxem je, že na organizacích techto akcí se podílejí dva kamarádi z jedné univerzitní koleje. Což dokazuje akorát fakt, že, páni promotéri, není potreba stát proti sobe, naopak podpora ostatních udržuje mezi vámi zdravou konkurenci a posouvá nás stále kupredu. Zdá se vám to jako samozrejmost? Nekomu stále ne.