recenze: Last of Dying Breed, Deep sound EP, Limewax

santhos |15.11.2005 | Recenze

Nedávno se mi do ruky dostalo pár nových věcí, a protože mě natolik uchvátily, tak jsem se rozhodl, že vás s nimi trochu seznámím. Na labelu Architecture Recordings vychází dvojvinyl Last of a Dying Breed, label New Identity se předstáví se svým Deep Sound EP - opět tvořeného dvěma plackami a holandského producenta Limewaxe uslyšíme na parties díky labelu UK Avalanche (a možná i díky djs, kteří ho budou hrát).

Nejvíc mě na Deep sound EP zarazili Generation Dub s liquid funkovou peckou Midman. Vždycky jsem tuhle partičku odsuzoval za to, co dělali, ale tentokrát se opravdu vytáhli. Můžu s jistotou říct, že je to nejlepší věc, co jsem od nich slyšel. Opravdu se nemůžu rozhodnout jestli posadit na první místo tuhle pecku a nebo Destructive od Xample and Adrok, kteří mě uchvátili hlavně díky spolupráci se zpěvačkou Zaniha. Ta nahrála skvělý vokál, jež díky rozdvojení dává tracku jestě větší psychedelický nádech. Sunshine State od Vital Elements je hopsavá basa stále přerušovaná trubkou a drobný vokál. Pokud chcete lidi rozpařit, pak tahle zbraň patří do ruky právě vám. Stačí jeden přesný výstřel. Poslední věc, kterou jsem ještě nezmínil byla stvořena Q-projectem. Self Assessment, jak by se asi dalo čekat, se nevyjímá z řady předchozích q-projectovek, a tak také tanečníky jistě neurazí, když bude jehla projíždět drážkou zrovna téhle strany vinylu. Celkově mě Deep sound EP velmi mile překvapilo a už se těším na další tvorbu těchto producentů.

Na rozdíl od Deep sound EP je EPíčko Last of a dying breed značně rozporuplné. Na jedné straně totiž stojí absolutně ohromující track Satisfy od Outlook. Velmi abstraktní dílo, ve kterém se úžasně prolínají zlámané sféry dnb s hip hopovým tempem a za doprovodu protáhlého vokálu „You satisfy“ vám navodí dokonale pohodovou atmosféru. Protikladem je zde The Nasty od Stranjah & Gremlinz. Vážně jsem nepochopil, jak mohli zkombinovat zrovna tyhle věci. The Nasty vás totiž vůbec ničím nepřekvapí a pochybuji, že vás i něčím zaujme. Vyjíždějící zvuky, nudní basa, psycho atmosféra. Kdyby byla délka tracku pouhých 30 sekund, udělali by autoři víc než těmi téměř 6 minutami. Na okraji pomyslné bitvy, jež se odehrává na tomto EP mezi kvalitou děl stojí, spíš na straně The Nasty, dvě věci: Nightbreed v podání Titana a 15 Soul od Ink & Verse. Breaknuté basovky, které se ničím nevyjímají, ale asi ani nikoho neurazí. Už zbývá jen otázka, zda-li vás hit Satisfy zaujme natolik, abyste mohli ignorovat zbytek, a EP si koupit bez výčitek.

Pokud jste příznivci silně zlámaného a tvrdého dnb, tak právě pro vás je tahle část recenze. Limewax na vinulu Ritual Station / The Limit nešetří, nešetří ani basou ani bicími ani zajímavými atmosférickými zvuky a sem tam vám přímo nabuší do hlavy i nějaký ten vokál. Přestože poslouchám tyto dva tracky už asi popáté, stále nacházím nové zvuky, kterých jsem si předtím nevšiml. Stále víc se mi líbí i rozvoj jeho skladeb. Velmi zajímavé mi přijdou disharmonické postupy v tracku The Limit, kde člověk krásně pozná, že nové nápady a dobrá hudba si stále říkají „ano“. Limewax se v poslední době dost činil, a díky tomuto vinylu jsem si uvědomil, že já bych měl také přidat a najít víc pecek z jeho dílny, zjistil jsem, že z jeho rukou vzešlo například ještě Changing Crisis EP nebo vinyl The Lawra / Eye’s of evil, které, pokud se vám libí Ritual Station, si zajisté také dobudou vaše srdce.